Umělá inteligence nenahradí lidský kontakt. Říká spolumajitelka SENIOR KOMPLEX Markéta Tauchmanová

„Myslím si, že celková péče o seniory je o lidech, kteří se o ně starají... Klasická péče a přímý kontakt se seniory by měl zůstat takový, jaký je.“ říká Markéta Tauchmanová, spolumajitelka SENIOR KOMPLEX provozující Alzheimer centra více než 10 let.



Celou verzi rozhovoru si můžete pustit i v audio verzi zde: 


Co vás a vaši rodinu vedlo k tomu, že provozujete takzvané domovy se zvláštním režimem a proč právě Alzehimer centra?
Náš první domov jsme otevřeli v obci Lužec nad Vltavou, což je obec, ze které naše rodina pochází. V této obci měl můj otec jiné podnikatelské aktivity a nemovitosti.

V rámci těchto nemovitostí byla i velkokapacitní kuchyně, ve které shodou okolností vařila moje babička. V této kuchyni se poté vařilo do našich domovů, takže babička se podílela na vaření. Ze zdravotních důvodů se poté musela přesunout do jednoho z našich domovů a stravu nám kontrolovala i nadále, ovšem už z jiné pozice. Obsáhlý report jsme od ní ale dostávali i nadále. 

Náš první záměr byl postavit byty pro seniory s pečovatelskou službou. Po celkovém průzkumu trhu, když jsme se začali více do hloubky zajímat o otázku péče o seniory, jsme došli k závěru, že jsme v jedné z nemovitostí udělali byty pro seniory a v druhé domov pro seniory a domov se zvláštním režimem. To vše se stalo v roce 2012.

Jak vy v senior komplex vidíte budoucnost péče seniory? Kdybyste si měla vzít křišťálovou kouli a podívat se do ní, jak byste řekla, že bude vypadat budoucnost péče o seniory za takových 10, 20 let?
To je velice těžká otázka... Myslím si, že péče o seniory je především o lidech, kteří se o ně starají. Myslím, že by vše nemělo jít jen cestou nějaké umělé inteligence, což je dnes trend, ale potenciál vidím v dalším vzdělávání a posouvání v péči jako takové. Takže spíš zlepšování technologií, které souvisí se zaznamenáváním péče nebo s plány péče o seniory. Nicméně si myslím, že klasická péče, respektive přímý kontakt se seniory, by měl zůstat takový, jaký je. 

Předpokládáte tedy, že lidský kontakt i nadále zůstane?
Ano, myslím si, že to je to nejdůležitější. Přímý kontakt je alfa a omega celkové péče. 

Jak jako rodinný příslušník, který pomáhá své rodině najít místo v Alzheimer centru, poznám, že jsem ve správném domově? Co jsou ty nejdůležitější věci, které bych měl sledovat a proč?
V první řadě je to určitě atmosféra, která v domově panuje. Důležitá je čistota a měli byste si dát pozor na to, aby tam nezapáchala moč. 

Důležité je také pozorovat to, jak se personál chová ke svým klientům. Jak je oslovuje, jak s nimi jedná. Určitě je důležité nějaký čas strávit v konkrétním domově a pořádně si ho prohlédnout.

Děje se tedy běžně, že rodinní příslušníci vás navštíví třeba několikrát předtím, než si váš domov vyberou? 
Ano, určitě se tak děje. Prvním důvodem je, že rodinní příslušníci potřebují vidět více domovů. Často se potřebují vrátit a ještě si něco zkontrolovat. A velmi často se také děje, že se potřebují přesvědčit a ujistit, jestli už opravdu dají své rodiče do nějakého domova se zvláštním režimem. To je vlastně kolikrát ta nejsložitější otázka, jestli už nastal čas, kdy je potřeba, aby šli do nějakého z domovů.

Kdo je pro mě první osoba, se kterou bych se měl v případě umístění nějakého rodinného příslušníka setkat? U koho celý ten proces vlastně začíná?
První kontakt je se sociální pracovnice. Ta poskytne všechny důležité informace o domově. Já jsem shodou okolností na začátku našeho provozování několik let sociální pracovnici dělala a byly to pro mě ohromně cenné informace a zkušenosti. Sama je dodnes používám při vedení našich domovů. 

Když přijdu do jednoho z vašich Alzheimer center, koho z řad personálů mohu potkat?
Ve zkratce to jsou sociální pracovnice, pečovatelé, pečovatelky, zdravotní sestry, poté je to vrchní sestra, metodik přímé péče, rehabilitační sestry, aktivizační pracovníci. Dochází k nám ale i paní kadeřnice, paní na pedikúru a mnoho dalších.

Pojďme nyní divákům přiblížit, jak celý přijímací proces vlastně probíhá, co jsou největší úskalí na co se mají připravit?
Prvním krokem je podání žádosti. Poté sociální pracovnice kontaktuje žadatele a domluví si s ním osobní setkání. My preferujeme, aby žadatel se svými rodinnými příslušníky přijel k nám a domov si prohlédnul. Pokud to ze zdravotních důvodu není možné, pak sociální pracovnice jede za ním do místa aktuálního pobytu. 

Během osobního setkání je žadatel seznámen s chodem našeho domova, se smlouvami, s úhradami a se všemi ostatními důležitými věcmi. Pokud se žadatel rozhodne pro náš domov, bude kontaktován sociální pracovnicí ve chvíli, kdy se uvolní kapacity a bude přijat do našeho domova.

Jaká jsou dnes očekávání rodinných příslušníků a jak se liší od možné reality?
Občas si nás rodinní příslušníci pletou s rehabilitačními centry. Nebo mají například představu, že máme šanci jejich rodiče nebo seniory vyléčit. Velmi často se také stává, že mají představu o tom, že pečovatelé budou přítomni na pokoji u jednoho klienta 24 hodin denně nepřetržitě.

Předpokládám, že realita je taková, že pečovatelé a pečovatelky jsou sdílení mezi vlastně vícero klientů, je to tak?

Ano, přesně tak.

Kdo se vlastně může stát klientem Alzheimer Centra, neboli domova se zvláštním režimem?
V našich domovech se zvláštním režimem jsou převážně klienti s Alzheimerovou chorobou, ale také s různými druhy jiných demencí. Věková hranice pro přijetí je 45 let.

Existují nějaká zdravotní omezení, která nedovolují přijmout každého, kdo podá žádost?
Ano, určitě existují. V prvé řadě to jsou infekční onemocnění, a poté například zdravotní stav, který vyžaduje pobyt v nemocnici.

Můžete nám ještě na závěr stručně představit senior komplex a kolik domovů dneska v České republice provozujete?
První domov jsme otevřeli v roce 2012. V tuto chvíli máme čtyři domovy s celkovým počtem 450 lůžek a zhruba za dva měsíce budeme otevírat náš další domov Cézava, který se nachází u Brna s dalšími 150 lůžky.
22 kvě 2024