Často si myslíme, že osamělost přichází, když někdo zůstane sám. Ale i člověk obklopený rodinou se může cítit izolovaný. Protože nejde jen o přítomnost lidí. Jde o blízkost, zájem, spojení. O to, že si máme co říct, že se někdo ptá, jak se máme – a opravdu to chce vědět.
Věda v tom má jasno. Přátelské vztahy mají měřitelný vliv na naše zdraví. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) přispívají silné sociální vazby ke snížení rizika srdečních onemocnění, deprese i kognitivního úpadku. A naopak – izolace a osamělost jsou spojeny s vyšší nemocností, horší regenerací po úrazech i kratší délkou života.
Některé studie dokonce zjišťují, že lidé s úzkými přátelskými vazbami mají až o 50 % vyšší pravděpodobnost, že se dožijí vyššího věku. Není to proto, že by kamarádi léčili. Je to tím, že vztahy udržují chuť žít. Dávají dny do kontextu. Připomínají, že nejsme zbyteční.
A nemusí jít o velká přátelství. Někdy stačí pár známých tváří. Lidé, které pravidelně potkáváme na kurzu keramiky, v knihovně nebo na procházce se psem. I tyto kontakty pomáhají vytvářet pocit sounáležitosti. A právě ten je klíčový.
Ve stáří hrají přátelské vztahy ještě jednu roli: pomáhají zvládat ztráty. Když odejde partner, když se děti odstěhují, když se mění každodenní rytmus, přátelé jsou často ti, kdo nás podrží. Kdo pomohou vytvořit nový smysl dne. Kdo rozesmějí, když je smutno.
Přesto se o přátelství ve stáří nemluví tolik, jak by si zasloužilo. Možná proto, že to není snadné. Nové vztahy po šedesátce nevznikají samy od sebe. Ale i tady platí – malý krok může udělat velký rozdíl. Přisednout si k někomu na kurzu. Ozvat se staré známé. Zajít na společné vaření nebo se přihlásit do komunitního centra.
Protože právě přátelské vztahy jsou tím, co dělá stáří lehčím. Ne kvůli tomu, co pro nás lidé udělají, ale kvůli tomu, co si spolu odneseme.
Tip: Pokud vás zajímá, jak si udržet vitalitu i dobrou náladu ve vyšším věku, přečtěte si i článek Co všechno ovlivňuje naši vitalitu – i když to nevidíme.
21 čec 2025