Nechtěl ho ani poznat, dnes spolu budují síť Alzheimer center

Martine, byl fond tvůj dlouhodobý sen, nebo spíš nápad, který vznikl spontánně?

1. M. Fojtík: Začátky fondu byly spíš náhoda než promyšlený plán. Potkal jsem se s Robertem (Spoluzakladatel společnosti Senecura a fondu PFFL), který měl dlouholeté zkušenosti s budováním sítě Alzheimer center, a já měl přehled o nemovitostním trhu. Dohodli jsme se, že spojíme své know-how, a tak vznikl fond PFFL

Pamatuješ si na úplně první kroky, kdy jsi fond rozjížděl sám?

1. M. Fojtík: Zakládali jsme fond v nejtěžší možné době – na začátku covidu. Naši investoři se rekrutují z retailu, se kterými je důležité se osobně setkávat, což bylo tehdy téměř nemožné. Další výzvou byl legislativní proces, protože FKI fondy podléhají dohledu ČNB, která v té době fungovala v jiném režimu.

Jaký byl první krok k akceleraci fondu?

1. M. Fojtík: Bylo potřeba rozšířit tým, protože jedna z nejzásadnějších věcí ve fondu kvalifikovaných investorů jsou vztahy se samotnými investory. A na to jsem si nemohl vybrat nikoho lepšího, než je Karel.

A jak jste se seznámili? 

1. K. Videcký: Seznámili jsme se zajímavou shodou okolností – přes mou bývalou přítelkyni, dlouholetou kamarádku Martina. Na začátku mě ani nechtěl poznat, protože nad ní držel ochranou ruku, ale nakonec se z nás stali nejlepší přátelé. Začali jsme spolu sportovat, cestovat, plachtit, chodit po horách… právě díky těmto zážitkům jsme se poznali i v krizových situacích, což byl zpětně klíčový moment, který nás nakonec přivedl k práci na společném projektu.
2. M. Fojtík: Hlavně já jsem na těch společných aktivitách zjistil, že Karel se neštítí práce. A že je dokonce i částečně zodpovědný. Občas. (smích) Trvalo to dva a půl roku, kdy jsem ho přesvědčoval k nástupu do PFFL. Nicméně nakonec se podařilo a funguje nám to.

Jak si ve fondu rozdělujete role?

1. M. Fojtík: Já jsem šéf, takže všechno přináším já a ostatní se mnou jen souhlasí… (smích) Ne, vážně – mým hlavním úkolem je držet směr fondu, udržovat strukturu a především hledat příležitosti růstu, tedy připravovat nové projekty a akvizice.
2. K. Videcký: Můj úkol je vlastně jednoduchý – všechny ty věci, které popsal Martin, potřebují financování, a to zastřešuji já.

Jak si dnes fond vede? Plníte své cíle a na co jste nejvíce pyšní?

1. M. Fojtík: Začátky nebyly jednoduché, ale dnes se nám daří plnit cíle. Do fondu akvírujeme Alzheimer centra, která odpovídají naší strategii, a zároveň stavíme pět nových zařízení s kapacitou 1 200 lůžek a další připravujeme. Budovat nová lůžka tam, kde chybí, je pro nás klíčové.
2. K. Videcký: Abychom byli konkrétní, minulý rok byl cíl spravovat celková aktiva ve výši 500 milionů korun, pořídit dvě hotové budovy a tři pozemky. Nakonec jsme plán překonali o 20 %. Jsem pyšný i na to, jak se nám daří budovat značku PFFL. Investoři i partneři vidí, že držíme slovo a děláme věci srozumitelně, což je pro mě stejně důležité jako samotné projekty.

Kdo je váš typický investor a proč by se jím člověk měl stát?

1. K. Videcký: Kvalifikovaný investor, tedy kdokoliv s vkladem od 1 milionu korun. Nejčastěji jde o lidi 40+, ale přidávají se i mladší generace.

A proč investovat právě k nám? Nabízíme zhodnocení kolem 8 % ročně a zároveň každý investor pomáhá budovat nová lůžka. Každých 1,5 milionu korun znamená jedno nové lůžko pro lidi s Alzheimerovou chorobou.

Pokud to tedy chápu správně, zpřístupňujete lidem investice do Alzheimer center?

1. K. Videcký: Přesně tak. Jsme první fond, který investorům umožňuje přímo investovat do výstavby nových lůžek v Alzheimer centrech. Na trhu sice existují i jiné fondy zaměřené na péči o seniory, ale my se specializujeme výhradně na stařeckou demenci.
2. M. Fojtík:Já bych jen dodal, že jsem pyšný na to, že jsme byli první a inspirovali ostatní. Trh je velký a prostor pro další subjekty tu rozhodně je. Zároveň je ale vidět, že náš přístup je inspirací i pro ostatní – občas se v jejich komunikaci nebo strategii objeví prvky, které jsme nastavili my. A to vnímám jako potvrzení, že jdeme správnou cestou.

Proč Alzheimer centra?

1. K. Videcký: Populace stárne a s tím roste i počet lidí se stařeckou demencí. Už teď chybí kapacity – ročně je odmítnuto 25 000 žádostí o umístění do Alzheimer center. A co za 25 let, kdy pacientů bude trojnásobně víc? Lůžka v ČR nerostou dostatečně rychle, veřejný sektor v podstatě nová lůžka nebuduje, a právě proto se zaměřujeme na jejich výstavbu my.

Kde vidíte fond za pět let?

1. M. Fojtík: Moje nejoblíbenější otázka, Taky ji moc rád kladu třeba na pohovorech (smích). Za pět let vidím fond jako největšího hráče v ČR – s největším počtem Alzheimer center a lůžek v soukromém vlastnictví. To je naše vize a cíl, ke kterému směřujeme.
2. K. Videcký: Já to jen na závěr upřesním, ať se bavíme konkrétněji, je to padesát budov, přes 6 tisíc lůžek a 12 mld. tržní hodnoty majetku.