Na co se při stavbě nových Alzheimer center zaměřujete?
Především je to přizpůsobení pokojů, nábytku a vybavení. Chceme, aby se senior cítil komfortně a nic ho neeliminovalo v pohybu. Mohl se dostatečně pohybovat například s chodítkem. Měl dostatek světla a mohl mít díky nízkým okenním parapetům s životem venku třeba i z postele. Dále dbáme na přehledné uspořádání pokojů pro lepší orientaci v prostoru. V maximální možné míře se také snažíme eliminovat ostré rohy u vybavení.
Všechny tyto dispozice se těžko přizpůsobují ve starých Alzheimer centrech, které jsou například na bývalých zámcích nebo starých vícepodlažních domech, kde se stávající prostory těžko upravují nebo se předělat vůbec nedají. Máte zde malá okna, postele přiražené ke stěně, kde senior nevidí ani na televizi. Ve většině případů se jedná o více jak tří lůžkové pokoje.
Jaké konkrétní prvky jsou implementovány pro zajištění lepší bezpečnosti?
Například pokoje navazují přes chodbový koridor na společný pobytový prostor, sousedící a monitorovaný sesternou, ze které je vizuálně kontrolovaná většina prostoru i mimo pokoje. Pobytový prostor je situován tak, aby byl centrem dění celého oddělení. Je maximálně vybavený pro společné stravování nebo různé aktivity. Celý tento prostor je navazující na společnou terasu.
Celkově jsou jednotlivé celky funkční a logicky poskládané za sebou. Vstupní hala s recepcí a jídelnou, navazující kuchyň, administrativní blok blízko vstupu, technické a personální zázemí mimo pobytové a veřejné plochy.
Stará centra jsou většinou labyrint úzkých chodeb s rampami vyrovnávající výškové rozdíly různých částí, kde je velký problém při pohybu pacientů. Společné prostory jsou prakticky na chodbách někdy i bez oken. Sesterny bývají zastrčené mimo společné prostory a díky tomu nemají přehled o dění mezi pacienty. V některých případech se stává, že i díky špatně situovanému prostoru se vzájemně promíchávají senioři různého zdravotního a mentálního stavu.
Jaké další prvky, které usnadňují život pacientům můžeme najít ve vašich centrech?
Jsou to určitě postele přístupné ze tří stran, s prostorem pro přesun na křesle. Prostorově vyhovující a plně bezbariérové koupelny, případně centrální koupelna s možností sprchování na lůžku. Je to také dostatek skladovacích prostor i v rámci pokoje pro rychlé postarání se o seniora. Specializované místnosti pro terapie, pohybové aktivity, venkovní pobytové terasy a zahrada nebo velký společenský prostor.
Efektivní pracovní prostředí s krátkými vzdálenostmi s přehledem o pohybu klientů, se všemi potřebnými věcmi (léky, zdravotní dokumentace, kompenzační pomůcky,...) po ruce.
Pro srovnání, starší centra mají většinou špatně umístěné postele, vyžadující dva pečovatele pro přesun klienta na křeslo či lůžko, dále mají malé koupelny s výstupky a hranami. Velkým problémem jsou sklady a vybavení daleko od pokojů. Pacienti mají málo denního světla ve společných prostorách.
Víme, že lidé s Alzheimerem a stařeckou demencí mají i problém s pohybem a koordinací. Jak je ve vašich centrech řešená bezpečnost?
Vždy stavíme kompletně bezbariérový objekt včetně zahrady či teras, vše musí být dostupné. Vodící madla na maximální délce chodeb a prostor, okna s možností uzamčení. Chceme, aby bylo maximálně zajištěno bezpečí klientů. Po celém objektu pokládáme neklouzavé povrchy, vyhýbáme se prahům nebo jakýmkoli výstupkům, které nutí pacienty zvedat nohy. Zahrady stavíme v rovině bez nebezpečných prvků a oddělujeme od parkoviště a dalších komunikací.Jaký mají vliv všechny tyto aspekty provoz?
Díky efektivnímu využití plochy pokojů a všech dalších prostor je každý metr čtvereční plně využit. Stejně tak i díky optimální potřebné výšce jednotlivých místností se vyhýbáme zbytečným více nákladům na provoz. Správná organizace prostoru optimalizuje počet nutného personálu pro obsluhu daného počtu klientů, a tím se snižují provozní náklady. Unifikace prostorů a jejich vybavení snižuje náklady na pořízení a následný servis. Ale co je zásadní, pomáhá snadnější adaptaci klienta.
22 dub 2024